Fotografický víkend na Vysočině
Když mi přišel email od Heleny Kuchyňkové s pozvánkou na fotografování lišky obecné okamžitě jsem si rezervoval místo. Hned jsem zavolal svému kamarádovi Jirkovi, zda se nechce přidat a ten souhlasil. Fotografování lišky obecné bylo naplánováno na sobotu jako celodenní akce. Na Vysočinu jsme ale jeli již v pátek ráno. Na páteční den jsem připravil ještě návštěvu dvou lokalit, kde rostou orchideje. Již cestou se nám ale zdálo, že počasí nebude podle představ. Po příjezdu do Hlinska ihned míříme na první lokalitu, kde roste prstnatec májový. Zastavujeme vedle silnice a opouštíme auto, ihned se spouští vydatný déšť. Usuzujeme, že nemá smysl v takovém počasí fotografovat a vracíme se zpět do vozu. Po krátké poradě se rozjíždíme na třicet kilometrů vzdálenou druhou lokalitu. Po půlhodinové jízdě se shodujeme, že to byl dobrý nápad. Vzdálenost mezi oběma lokalitami nebyla větší než 30 km a počasí nám konečně přálo. Nebe modré a sluníčko doslova pálilo do tváře. Podle informací se na druhé lokalitě má vyskytovat střevíčník pantoflíček, okrotice bílá, vstavač nachový a hlístník hnízdák. Cesta se musí využít naplno!
Liška obecná, malý neposeda v lese
Sobotní den sliboval ideální počasí a to také musím říct klaplo podle předpovědi. Fotografování lišky začalo kolem půl deváté ráno, nedaleko krásného loveckého zámečku Karlštejn u města Svratky v bukovém lese. Následovalo fotografovíní ve smrkovém lese kde byla zem pokryta borůvčím. Odpolední focení se odehrávalo u jednoho skalního útvaru. Příroda ve Žďárských Vrších je okouzlující a velmi rozmanitá. Malá lištička byla velký neposeda a stále by prozkoumávala blízké okolí. Tak bylo někdy obtížné ji udržet v hledáčku fotoaparátu. Ale jinak musím říci, že lištička spolupracovala velmi dobře. Během dne jsme vystřídali několik různých biotopů. Jako bonus nám Helena připravila možnost nafotit si také mládě výra velkého.
Související články:
Galerie:
Popis druhu
Liška obecná (Vulpes vulpes) je nejrozšířenější divoce žijící zástupce šelem. Oblast jejího přirozeného výskytu zahrnuje Eurasii, Severní Ameriku a severní Afriku. Jako extrémně nebezpečný invazní druh je vedena v Austrálii, kam byla zavlečena v 19. století a na ostrově Vancouver. Liška je nejrozšířenější středně velká šelma České republiky a vlastně i celé severní polokoule. Je lovena pro kožešinu, případně jako sport (obzvláště ve Velké Británii a jí kulturně ovlivněných zemích), na kožešinu se i chová. Lišky mohou být přenašeči různých nemocí, zejména pak zvláště nebezpečné vztekliny. Kromě toho se mohou někteří jedinci (zejména v období, kdy krmí mláďata) specializovat na vykrádání kurníků či králíkáren. Liška je oblíbenou postavou různých bajek a bájí, kde často vystupuje v roli chytrých a lstivých vítězících nad hloupějšími siláky. Ve zvířecí symbolice evropských národů ztělesňuje lstivost a vychytralost, jedná se ale o antropomorfismus (polidšťování). Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s poměrně dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Stavbou těla a lebky se liška jen málo liší od slabšího psa. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg. Pohlavní dimorfismus (rozdíl mezi jedinci založený na základě pohlaví) je nevýrazný.Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje, břicho a konec ocasu žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Kromě této barevné kombinace se v přírodě běžně vyskytují ještě dvě další, tzv. stříbrná a černá. U domestikovaných forem se vyskytují i další zabarvení. Zejména u rezavé formy existuje široká škála odstínů barev a diferencí ve velikosti různě barevných ploch, takže lze říci, že stejně zbarvené lišky prakticky neexistují. Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, tedy asi jako pes. Svůj revír v okruhu 6–8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz. Liška je relativně nenáročný všežravec. V bývalém Sovětském svazu bylo popsáno na 300 druhů živočichů a několik desítek rostlinných druhů, kterými se živí. Je schopná se v případě výpadku oblíbené kořisti rychle přeorientovat a velmi ráda dává přednost tomu, co je snadno ukořistitelné a má vysokou energetickou hodnotu (oportunismus v potravě). Složení potravy je tak silně závislé na místních podmínkách. V přepočtu na myši spotřebuje 15 až 20 myší denně. (zdroj Wikipedie)
Výr velký
(Fotografováno v květnu 2014)
Formát pro tisk
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).