Čekání na jaro
Jaro. Kdo by neměl rád toto krásné období, kdy vše začíná vstupovat do nového života. Tažní ptáci se vracejí ze zimovišť a květena se pomalu začíná odívat do překrásných barev a ukazuje nám, že se právě probouzí . První rostliny jako je šafrán bělokvětý, koniklec, sasanka hajní, sněženka podsněžník, bledule jarní nebo kandík psí zub ohlašují příchod nového jara. Nejsem člověk co má rád zimní měsíce a netrpělivě čekám , kdy nastane první jarní den. Tehdy ucítím uvnitř svého těla ten zvláštní pocit jakoby znovuzrození. Příchodu něčeho nového , ale již tolik známého. A tím je právě jaro. Ale také si uvědomím, že vše nebude takové jako doposud. Ale, že život se posunul opět o kus dál a vše bude již jiné.
Koniklec jarní, rulový kopeček vedle železnice
Při letošním fotografování koniklece lučního jsem si ihned vzpoměl, že znám také jednu lokalitu koniklece jarního. Kde se nachází toto místo vím již delší čas a měl jsem informace již připravené ve svých deskách kam si ukládám lokality na které se chystám a ihned jsem si naplánoval tuto cestu. Už jen počkat na vhodné počasí a volný den, kdy se vydám na malé místo hned za železničním náspem kdesi v okrese Tábor. Na této lokalitě je údajně podle informací, které jsem získal už jen pouze několik rostlin, právě dnes již kriticky ohroženého koniklece jarního. Je první dubnový pátek a vydávám se na cestu. Počasí slibuje vhodné podmínky a já se těším, až budu na rulovém kopečku a poprvé spatřím koniklec jarní. Po hodině a čtvrt jízdy a podle navigace přijíždím do cíle mé dnešní cesty.
Koniklec jarní, velké zklamání
Stojím před železnicí a očima pátrám po místě kde roste koniklec jarní. Po chvilce pátrání spatřím ono místo. Přecházím železniční trať a vstupuji na území koniklece jarního a to s velkou opatrností, abych ani jednu rostlinu nepoškodil. Stále dávám pozor kam šlapu a rozhlížím se kolem sebe. Poškodit byť jednu rostlinu by byla velká neuváženost! Ale to jsem ještě netušil co mne vlastně čeká na samotné lokalitě za velké zklamání. Místo jsem prošel důkladně, ale našel jsem pouze jednu jedinou rostlinu koniklece jarního a i ta se zdála být ve špatném stavu. Bylo sice patrné, že se rostlina připravuje na květ ale při pohledu na ni jsem měl špatný pocit. Měl jsem dojem, že koniklec uschnul a to díky velkému suchu které tento rok panuje. Strávil jsem na místě asi hodinku a odjížděl jsem s přáním, že se ještě jednou vrátím a rostlinu již spatřím. Poslední dubnový týden jsem si naplánoval druhou návštěvu lokality. Přání vidět koniklec bylo veliké, ale nebylo vyslyšeno. Při prvním očním kontaktu mi bylo jasné, že koniklec je opravdu suchý a nepřežil suché období, které trvá bohužel v tomto roce. Po druhé návštěvě jsem měl možnost hovořit s botanikem ze správy CHKO Třeboň a ten mi potvrdil, že opravdu koniklec jarní uschnul a tím na této lokalitě také bohužel vymizel. Ale vše není ztraceno! Je tu jistá naděje, že by se mohl koniklec jarní na tuto lokalitu navrátit. Jsou lidé, kteří se o to již pokoušejí a myslím, že nebudu jediný, kdo by si opět přál na tomto krásném místě vidět tuto nádhernou rostlinu v plné kráse. Přejme ji tedy rychlé navrácení do míst kam patří.
Související články:
Bledule jarní, bledule kam se podíváš
Šafrán bělokvětý, Šumava rozkvétá
Kandík psí zub, víkend na Medníku
Sasanka hajní, posel přicházejícího jara
Sněženka podsněžník, poslové jara na břehu řeky Labe
Krátké zastavení na Medníku, kandík psí zub
Jaterník podléška, ze stráně u potoka
Koniklec luční, svítání v Brdech
Koniklec velkokvětý, čtyři lokality u Třebíče
Hořec jarní na fotbalovém hřišti
Galerie :
Popis druhu
Jedná se o vytrvalou rostlinu dorůstající nejčastěji výšky 5-10, za plodu až 35 cm s vícehlavým, tmavě hnědým oddenkem. Lodyha je přímá, huňatá, později někdy olysává, na bázi lodyhy jsou hnědé až zelenavé šupiny. Přízemní listy přezimují, jsou dlouze řapíkaté, na bázi rozšířené v pochvu, lichozpeřené, lístky trojlaločné až trojsečné, úkrojky pak celokrajné až hrubě zubaté. Lodyžní listy (nebo listeny, záleží na interpretaci) jsou ve srostlém útvaru s úzkými úkrojky, je umístěn pod květem, za plodu cca v polovině lodyhy. Květy jsou vzpřímené nebo mírně skloněné, nálevkovité až zvonkovité, vně narůžovělé až nafialovělé, uvnitř bělavé. Okvětních lístků (ve skutečnosti se ale jedná o petalizované (napodobující korunu) kališní lístky a koruna chybí) je nejčastěji 6, jsou asi 1,5–4 cm dlouhé, vně plstnaté, opadávají až za plné zralosti nažek. Kvete v březnu až v červenci. Koniklec jarní roste ve střední Evropě a v Alpách, na sever sahá až do jižní Skandinávie zhruba po 63° s.š., na jih po severní Španělsko, severní Itálii, ojediněle také v Bulharsku. V České republice je to dnes velmi vzácný druh, v horách se vzácně vyskytuje v Obřím dole v Krkonoších a ve Velké kotlině v Jeseníkách, v nižších polohách dříve velmi roztroušeně, dnes už asi jen u Vlkova, Staňkova a Halámek na Třeboňsku v jižních Čechách a u Bělé pod Bezdězem v severních Čechách. Je to kriticky ohrožený druh flóry ČR. (zdroj Wikipedie)
(Fotografováno v dubnu 2014)
Formát pro tisk
Komentáře