Medvěd hnědý z Malé Fatry na Slovensku

Začátkem roku jsem dostal nabídku připojit se v květnu k několika dalším lidem na Slovensku a pár dní fotografovat medvědy hnědé. Ani minutku jsem neváhal a ihned jsem si zamluvil jedno místo. Spatřit medvědy hnědé v jejich přirozeném prostředí byl přece můj dávný sen.

Dávný sen, který se začíná částečně plnit

Ani nevím, kdy mne poprvé napadla myšlenka setkat se ve volné přírodě s medvědem hnědým. Myslím, že nějaký ten rok zpět to již bude. Každý máme v životě nějaké touhy a nebo sny, které chceme naplnit a zažít. Přírodu mám rád odjakživa ve všech jejích podobách. A je jedno, zda je to fauna či flora. Musím se zcela otevřeně přiznat, že ke zvířatům mám myslím zcela jistě blíž jako určitě mnoho dalších lidí. Asi proto, že při setkání s nimi je nač se dívat. Jsou prostě akční. Vždy jsem hltal dokumentární filmy o přírodě a zejména legendární dokumenty od BBC. Ty zná zcela určitě každý komu je příroda a vše kolem ní blízké. Jeden takový menší sen se mi začíná plnit i když to ještě není přesně to, co bych jednou rád opravdu zažil. Když mi ale jednoho únorového dne ve schránce přistál email s nabídkou odcestovat na Slovensko do Malé Fatry a několik dní pozorovat a snad pokud budu mít to štěstí tak i fotografovat medvědy hnědé, zaradoval jsem se. Řekl jsem si, konečně je spatřím!

Aljaška nebo Kamčatka, to co bych rád jednou zažil

Ale abych se vrátil k tomu co bych jednou rád opravdu zažil je, spatřit medvědy na Kamčatce nebo Aljašce. Více mne to ale pocitově táhne na Kamčatku ke Kurilskému jezeru. Před lety jsem viděl dokument o medvědech právě z oblasti Kurilského jezera a doslova mne to pohltilo. Řekl jsem si, že bych se právě tam chtěl podívat více než do Kanady. Snad se to někdy podaří.

Cesta z Bílých Karpat do Malé Fatry

Na Slovensko jsem přijel v pondělí v průběhu dopoledne. Cesta, kterou jsem měl toho dne do Malé Fatry před sebou nebyla dlouhá, protože jsem vyjížděl z Bílých Karpat, kde jsem byl již od soboty a věnoval se na tamních bohatých loukách orchidejím. Příští rok se tam opět vypravím, ale již na delší dobu. Již v pondělí jsem měl jít poprvé fotografovat mědvědy. Po příjezdu na penzion zjišťuji, že jsem první kdo dorazil. Mám čas a tak se jdu projít po okolí a začínám si užívát dalších pár dní volna, která mne na Slovensku čekají. Asi po dvou hodinách přijel zbytek kolegů fotografů. Jako druhý přijel Miro Kakvic pak Michal Trojan a Peter Orolín. Postupně proběhlo krátké seznámení a za pár minut přijel i majitel útulného penzionu, kde jsme se ubytovali.

Konečně první den v krytu, čekání na medvědy

Na šestnáctou hodinu byl naplánován první odjezd za medvědy a tak jsem si šel připravit techniku a vše ostatní na několika hodinový pobyt v krytu. V krytech jsme byly vždy po dvou. Jen na horním stanovišti ve třech, kde s námi byl i Jaro správce parku. Od penzionu jsme se již každý den přepravovali do blízkosti krytů terénímy vozy (VW Tiguan a Subaru Forester). Bez těchto vozů by byl jinak přesun velmi obtížný. Terén byl místy dosti náročný. V pondělí jsem šel na místo, které je umístěno nejvýše ze všech. Pozorovací stanoviště byly celkem tři. A jsou dá se říci v ose pod sebou na jednom z kopců Malé Fatry. Počasí bylo první den doslova dokonalé co se týká světelných podmínek. Byl nádherný západ slunce, který se již následující dny neopakoval. Vítr vanul slabší, ale ne pro nás přímo ideální. Možná to byl také jeden z důvodů proč ten den žádný medvěd nepřišel. Mohl být sice někde blízko skrytý v houští mezi stromy, ale pokud zavětřil náš pach, tak zůstal v bezpečí hustého porostu. Kryt jsem vždy opouštěl mezi čtvrt a půl devátou večer. Když jsem sestupoval k vozu, těšil jsem se na dobrou večeři, která nás vždy po fotografování čekala v penzionu. Druhý den jsem dostal prostřední kryt, kde jsou nejlepší podmínky pro fotografování. Fotí se téměř od země, prostě ideální pro vznik dokonalé fotografie. Někdy okolo devatenácté hodiny jsme dostali zprávu, že u horního krytu se právě objevil jeden medvěd. Přesněji asi tříletá samice. Kluci se mohli z návštěvy medvědice těšit plných padesát minut. Když nám přišla zpráva, že medvěd odešel a míří směrem k nám ani jsem nedutal a jen se těšil aby se ukázal. Musím se také přiznat, že jsem trochu znejistěl. Po shlédnutí krytu, ne, že by byl ve špatném stavu, ale pokud by jakýkoli medvěd chtěl, tak se do krytu dostane bez sebemenších problémů a dá si nás jako zákusek. Bohužel ani druhý den jsem neviděl ani chlup. Vítr se totiž v čase, kdy mědvědice mířila k nám rychle změnil a vanul směrem k místu kde se měla ukázat. Toho večera jsem pociťoval mírné zklamání, ale ještě byly přede mnou dva dny na setkání a pevně jsem doufal, že to třetí den již vyjde. Po výborné a vydatné snídani jako každý den, byl volný program. Byla možnost jít se projít po okolí, nebo ralaxovat. Já jsem využil možnosti a povídal s kolegy o všem možném, ale určitě hlavně o fotografování a cestování za zvířaty. Nadešlo třetí odpoledne a já usedám za volant červeného Subaru Forestr a mířím na vrchol kopce do nejvýše položeného krytu. Ještě před odjezdem cítím, že by to dnes mohlo již vyjít a já konečně uvidím ve volné přírodě medvěda. Třetí den jsme v sestavě já, Miro a Jaro, tak jako den první. Usedáme na naše místa a připravujeme si techniku. Komunikace probíhá jako vždy jen minimálně, abychom jakéhokoli medvěda, který by se dostal do naší blízkosti nevyplašili a nepřišli o možnost se s ním setkat. Po pár hodinách čekání Jaro naznačuje absolutní ticho a klid. Dává nám najevo, že z levé strany se ve stráni blíží medvěd. Technika je připravena a tep stoupá. Jako první spatřuji onu medvědici, kterou měli kluci den předtím možnost spatřit. Uvnitř sebe jsem pocítil nepopsatelný pocit, že jsem ani ne dvacet metrů od divokého medvěda a mohu ho pozorovat. Sice nám nedal tolik času jako kolegům den před tím, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek ze setkání s tímto nádherným zvířetem. Blížil se čtvrtek a to byla poslední možnost ještě spatřit tyto krásné savce. Čtvrteční odpoledne jsem opět dostal možnost usednout do nejvýše položeného krytu. Povětrnostní podmínky byly naprosto ideální. Celé odpoledne až do půl deváté večer vál severní vítr což nám nahrávalo do karet. Čtvrtek byl myslím nejchladnější den ze všech co jsem trávil u medvědů. Ale i tak bylo počasí stále dobré. Blížila se dvacátá hodina a medvěd nikde. Tento den opět nic. Mohl jsem být vlastně rád, že se alespoň jeden den ukázal. Celé to vlastně mohlo dopadnout ještě hůře a nemusel přijít vůbec. Vždyť je to divoká příroda a ne ZOO, kde se vám medvědi natáčejí jako ve výkladní skříni a můžete pořídit fotografií kolik chcete. Tento zážitek se s ničím srovnávat nedá. To se musí prostě zažít. Toho večera jsem opouštěl vrchol kopce spokojen. Nějaké fotografie na kartě jsou, i když to není to co jsem před odjezdem na Slovensko očekával. O to větší mám důvod se do Malé Fatry vrátit a znovu se pokud bude přát štěstí s medvědy potkat.