Husice nilská, od Nilu až na Vltavu

Je konec února a já se konečně dostal do přírody fotit naší vlastně původem africkou faunu. Před pár dny mi psal kamarád z Českých Budějovic, že na řece Vltavě pozoruje již několikátým dnem husici nilskou. Moc jsem se nerozmýšlel. Hned jak to bylo možné, rozjel jsem se do jihočeské metropole.

Husice nilská, Afrika v Jižních Čechách

Domů jsem se vrátil z práce, jak to u mne bývá zvykem až kolem půlnoci. Chvilku jsem ještě pracoval na počítači. Spánku jsem moc nedal. Nějakých tři a půl hodiny a už jsem opět seděl ve voze a směřoval na České Budějovice. Na chvilku jsem měl pocit, že jsem ani před pár hodinami z auta nevylezl. Když chce člověk něco vidět a zažít musí obětovat i spánek po náročném dni, který já opravdu velmi miluji. Ale tohle jsem si přece nemohl nechat ujít! Tento druh se v našich končinách nevidí zrovna každý den. A být v přírodě? Nebylo co řešit. Do Budějovic jsem dorazil po osmé hodině ranní. Nabral jsem Jirku doma a míříme k Vltavě, kde se zdržuje náš objekt zájmu. Podle Jirkovo slov, který ji pozoroval před pár dny, to byl ještě sníh a teploty se pohybovaly kolem mínus sedmnácti stupňů, se dalo k husici přiblížit na deset metrů. V den, kdy jsem přijel já, nám dávala maximální vzdálenost pro přiblížení dvacet až dvacet pět metrů. Vysvětlení asi bude při hledání potravy. Když byla sněhová pokrývka, tak neměla husice takovou možnost se pást a tráva byla jen ostrůvkovitě obnažená. Využívala každé příležitosti něco sezobnout a odvážila se tudíž blíže k lidem. Naopak, když slezl sníh a tráva byla všude pro ni přístupná, byla velice ostražitá a nechávala si od lidí dostatečný odstup. Ještě, že jsem si přibalil 1.4 konvertor.

Od Nilu až na Vltavu, dlouhé putování husice nilské

Husice nilská je velmi rozšířeným druhem v Africe. Spatřit ji můžeme hlavně kolem řeky Nilu, ale setkání Vám nabídne i v Egyptě a ve zbytku Afriky až po Kapské město. Předpokládá se, že do Evropy se poprvé dostala koncem 17. století, kdy byla dovezena do Británie a vysazena v oblasti Norfolk. Jde o nížinnou říční oblast, kudy protéká řeka Yare. Husice se na tamních bažinatých a rákosinných plochách začaly množit i přes rozdílnou teplotu, která je v Británii. Přece jen africké klima je poněkud teplejší než to co panuje v Británii. Jak to tak bývá, příroda je velmi přizpůsobivá a i v tomto případě si poradila. Po určitém čase, kdy byla populace silnější, se skupina husic dostala přes kanál La Manche do Holandska, Belgie, Německa a odtud až do České republiky. S husicí se můžeme setkat i ve Francii, Švýcarsku, Lucembursku, Švédsku a Polsku. Odhadovaný počet hnízdících páru v Evropě je na 8000-10000. Výskyt husice nilské v jižních Čechách byl také prvním výskytem v České republice vůbec. Psal se rok 1979 a spatřena byla u Jindřichova Hradce. Další pozorování husice bylo až v roce 2008 v Českých Budějovicích a v okolí Písku, kde také vyhnízdila. Od té doby je pozorována v malém počtu v jižních Čechách, severních Čechách a na Moravě. V roce 2009 i na Opavsku a Teplicku. Podle dostupných informací, bylo v dalších letech hlášeno její pozorování na Táborsku, Třeboňsku, Vodňansku a opět v Českých Budějovicích. Vyhledává převážně nížinné části jednotlivých zemích Evropy. Je jasné, že se počet husic nilských bude v průběhu let zvyšovat, protože zdejší klima jim začíná vyhovovat. Jihočeské rybníky a řeky jsou pro ně ideálním útočištěm a budoucím domovem pro rozmnožování. Alespoň bude naše příroda bohatší o krásný ptačí druh.