Kalous ušatý, za plotem v opuštěné zahradě

Na poslední březnovou sobotu jsem měl lístek do Národního divadla v Praze. Využil jsem proto cesty a vyrazil již v pátek na fotografování kalousů ušatých do okolí Velvar. Napsal jsem Jirkovi a dali jsme si schůzku v jedné malé vesničce u Velvar.

Ne vždy je vše, tak jak si člověk naplánuje

Schůzka byla v jedné menší vesničce kousek od Velvar. Tam podle pozorování mělo být nejvíce kalousů. Na místo jsem dorazil jako první a začal zjišťovat situaci. Místo, kde se shromažďují jsem našel vcelku rychle. Ale po kalousech ani památka. Po deseti minutách přijel i Jirka a já mu musel s nelibostí sdělit, že tam není ani jeden kalous ušatý. To je příroda. V záloze byla ještě jedna obec. Zastavujeme na návsi. Pár metrů od nás se pohyboval místní obyvatel a Jirka toho ihned využil pro získání nějakých informací. Já šel na druhou stranu k vodní nádrži, kde by něco mělo být. Ale ani tam nebyl jeden kousek. Vracím se k autu a Jirka mi už hlásí, že u hospody kalouse najdeme. A opravdu! V koruně stromu spatřuji jednoho kalouse. Po chvilce ale vidím, že na stromě je i druhý. Ten se dal oproti tomu prvnímu i fotografovat. Ze dvěří vyšel očividně velmi zvědavý pán, který se ihned ptal co nás u jejich domu tak zajímá. Dáváme se do konverzace. Když přišla řeč na sovy pán se jen pousmál. Asi je na lidi kteří se tam zastavují zvyklý. Jirka se zdržel asi dvě nebo tři hodinky a jel domů. Já se pak přesunul zpět do středu obce. Téměř v každé zahradě byl jehličnatý strom, tudíž ideální místo pro sovy. Někdy kolem poledne v jedné opuštěné zahradě vidím ve větvích sedět dva kalouse ušaté. Říkám si, no konečně! Vesničku jsem opouštěl téměř v pět hodin odpoledne a mířil jsem do Prahy, kde jsem zůstaval do soboty.