Medvěd hnědý, návrat do podzimní Karélie

Letošní září tomu byl přesně rok, co jsem poprvé navštívil oblast Karélie ve Finsku. Již po druhé jsem se vydal s kamarády fotografovat medvědy hnědé, rosomáky a jak každý tajně doufal, snad i toho vlka. A pokud kdokoli chtěl, mohl se věnovat také ptactvu. Kousek od hlavní budovy je krásný ptačí kryt.

Medvěd hnědý, podzimní Karélie

Už když jsem před rokem odjížděl od medvědů, věděl jsem, že se tam musím vrátit. A netrvalo to vlastně ani tak dlouho a platil jsem letenku na další sezónu. Mám velmi rád přírodu severní Evropy. Pokud bych si někdy musel vybrat kde žít, myslím, že by to byl právě sever pro jeho nádhernou přírodu. Severní státy jsou posety velkými, ale i menšími vodními plochami. A to se mi velmi líbí. Oblast s názvem Karélie je rozdělena mezi Rusko (Leningradská oblast a Republika Karélie) a Finsko (provincie Jižní Karélie a Severní Karélie). Tentokrát jsem neodolal a na ruské území jsem vstoupil. Netrvalo dlouho a již se k nám blížilo auto policie. Na cestě kudy jsme šli byla totiž fotopast a při její aktivaci okamžitě vyjíždí hlídka. Proběhla několikaminutová konverzace, kdo, odkud a co v oblasti děláme. Pak policie odjela směrem k pásmu. My pokračovali k našemu ubytování. Toto se odehrálo dopoledne první den pobytu, kdy nás konečně čekalo fotografování medvědů.

Fotografování medvědů, rosomáka a snad i vlka

Medvědů byla spousta tak jako rok minulý. Jen mláďata nebyla vidět. Ale byla tam. Kolega si doma na monitoru při prohlížení svých fotografií všiml, že na jedné z nich jsou v dálce tři medvíďata. Jen nám je medvědice nepřivedla ukázat. I rosomáka jsem mohl opět spatřit, dokonce fotografovat a to z ještě menší vzdálenosti než minule. Pakliže se při předešlé cestě rosomák zdržoval v dostatečné vzdálenosti, tak tento rok to bylo naopak. Jeden večer a ráno se pohyboval těsně před našim krytem. Nedělila nás větší vzdálenost než dva nebo tři metry. Naše pohledy se střetli a musím říct, že to byl neskutečný zážitek být tak blízko tomuto zvířeti. Jen ten vlk chyběl. Je to příroda a té se poroučet nedá. Chtít mít vše najednou myslím není také dobré. Vlci tam jsou a o tom nás přesvědčil jeden zahraniční fotograf, který tam byl ve stejnou dobu jako my. Právě on ho tam před pár lety fotografoval. Asi to chce, aby se sešlo několik okolností a člověk měl také trochu toho štěstí. Čím víc má také člověk příležitostí tím větší šance je, že ho spatří. Z toho plyne jediný závěr. Opět se tam vrátit. Tentokrát se fotografovalo z jiných krytů než minulý rok. Důvod byl prostý. Aby se do fotografií dostal jiný pohled a záběry se neopakovaly. Co říct závěrem? Už se těším na příští návštěvu.