Sýc rousný, setkání při východu Slunce

Naše cesta do Brd vedla hlavně za kulíškem nejmenším. Při této příležitosti jsme se ale také zastavili u dutiny kterou obývá sýc rousný. Nadcházel východ Slunce a my čekali zda se nám sýc ukáže.

Čekání u sýců při východu Slunce

Ihned po vstupu do lesa jsme pustili zvuk kulíščího hlasu do reproduktoru, aby jsme navázali kontakt. Ani to netrvalo moc dlouho a kulíšek se ozval. Je to dobré! Přesto naše kroky vedli nejdříve k dutině kterou obývá sýc rousný. Rozbalujeme techniku a čekáme. Východ Slunce máme za zády což je idální situace. Dutina bude při východu krásně osvětlena prvními paprsky. A při troše štěstí se v pravý okamžik ukáže snad i sýc. Sluníčko se pomalu vyhupuje na oblohu a nádherné červené světlo prostupuje lesem. Za pár minut je i strom pod kterým čekáme na sýce krásně zbarvený do rudé barvy. Využijeme opět moderní techniku a pouštíme nahrávku sýce. O pár vteřin později se v otvoru dutiny ukáže. V ten okamžik naše fotoaparáty spustí kulometnou palbu. Martin pořizuje i video. Pak zhotovíme ještě pár fotografií a jdeme dál. Kulíšci čekají.

Sýc rousný, popis druhu, (zdroj Wikipedie)

Související články:

Drozd zpěvný, mládě schoulené v listí za plotem obory

Kos černý, večerní fotografování na zahradě

Střízlík obecný, neposedný zvědavec

Kulíšek nejmenší, dva dny v Brdech

Strakapoud velký, intenzivní krmení mláďat

Hrdlička zahradní, hnízdo na hrušce

Fotografování ptactva, volné chvíle bez medvědů

Sojka obecná, každý den před krytem

Holub hřivnáč, náš největší holub

Červenka obecná, ve skorčím teritoriu