Zdroj: https://www.fauflophoto.cz/clanky/vcelojed-lesni-setkani-v-tunich | Vydáno: 25.8.2017 22:40 | Autor: Michal Mašík

Včelojed lesní, setkání v tůních

Včelojed lesní, setkání v tůních Když jsem ve čtvrtek, poslední den před odjezdem na Vysočinu usedal do krytu, ani by mne ve snu nenapadlo, že zhotovím právě tuto fotografii. Prostě se sešlo pár okolností a vyšlo to. Byla to náhoda a velké štěstí. Ale já byl připravený a jen jsem využil nabídnutou příležitost.

Včelojed lesní, dvouminutová podívaná

Ráno jsem se rozhodl, že pojedu na ledňáčky. Dlouho jsem tam nebyl a měl jsem před odjezdem na Vysočinu čas. Co doma! Sebral jsem několik potřebných věcí a upaloval jsem na moje oblíbené místo do tůní. Cestou jsem potkal několik lidí, kteří si mne měřili pohledem a určitě přemýšleli, co to vláčím za všelijaké harampádí. Ověšený jsem byl jako vánoční stromeček. Batoh s technikou na zádech. Na rameni visel vak s krytem. Pravá ruka svírala stativ a levá křesílko, ve kterém si vždycky tak krásně zdřímnu. Byla by škoda toho nevyužít, když je tam takový krásný klid. Jen si říkám, že od příště si budu dávat větší pozor. Chybělo málo a snímek včelojeda nevznikl.

Probuzení v pravou chvíli

Při každém čekání v krytu si alespoň na chvilku zdřímnu. Ten klid a to ticho při čekání člověka uspí. Myslím, že jsem usnul na slabou půlhodinku. Když jsem procitnul tak jako vždy se podívám ven co se děje na scéně. Očima jsem přejel místo, kde sedají ledňáčci a automaticky jsem přejel stromy v pozadí. Na jednom stromě, kde větev zasahuje nad hladinu tůní vidím sedět dravce. Kouknu na stativ a tam je sestava 5D III + 300 f/2.8 IS II. Jsem krátkej. Všechny myšlenky letěly jak voda. Než jsem usnul připravil jsem si vedle sebe ještě druhou sestavu a to 1DX + 500 f/4 IS. Jako kdybych věděl, že něco přijde. Okamžitě přehazuji techniku a bleskově zhotovím několik snímků. Dívám se na displej. Je tam. V prvním okamžiku jsem se domníval, že to je káně lesní. Po pár vteřinách jsem začal trochu váhat, zda by to nemohl být včelojed lesní. Že bych měl takové štěstí? Právě káně, se s včelojedem často plete. Tak po dvou minutách se včelojed vznesl a byl pryč. Opět jsem se usadil pohodlně do křesílka a čekal na ledňáčky. Večer doma už jsem měl jistotu. Po konzultaci s ornitologem Karlem Peclem jsem se ujistil, že se jedná skutečně o včelojeda lesního.